Krycí jméno Verity - Elizabeth Wein | recenze

Za pár dní ji čeká jistá smrt.
Píše se 11. října 1943 a nedaleko Paříže se zřítil britský lysander. Jeho pilotka a pasažérka byly nejlepší přítelkyně. Jedna skončila v troskách hořícího letounu a druhá byla zajata nacisty bezprostředně po seskoku.
Verity je nucena sepsat svou zpověď, odhalit misi, kvůli které je ve Francii a předat nacistům veškeré informace, které má. Je to jediná cesta, jak oddálit jistou smrt a získat čas.

Americká spisovatelka Elizabeth Wein nejen, že píše historické příběhy pro mládež, ale zároveň miluje létání. Právě proto se začala zajímat o osudy pilotů za druhé světové války a začala psát Krycí jméno Verity. Jedná se o historickou fikci zasazenou do roku 1943, ve které figuruje zmiňovaná Verity, Skotka a špiónka, a Maddie, Britka a talentovaná pilotka. Po uvěznění nacisty začíná Verity sepisovat svou minulost, kterou staví na vyprávění příběhu své přítelkyně Maddie.

Stárnutí už se nebojím. Nechce se mi ani věřit, že jsem vůbec někdy mohla říct takovou hovadinu. Hrozná dětinskost. Tak urážlivá a arogantní. Ale především strašlivá, ostudná hloupost. Zoufale bych chtěla zestárnout.

Příběh je strukturován do dvou částí, v obou se jedná o deníkové záznamy, které vás přenáší do děje a dodávají příběhu na věrohodnosti a uvěřitelnosti. První je zápis, který Verity sepisuje pro gestapo a vypráví jeho prostřednictvím o své misi. Obsah druhé části nebudu přibližovat, abych se vyhnula případnému prozrazení nějakých složek příběhu. Forma, kterou autorka zvolila, je velice náročná na zrealizování, ale Elizabeth Wein se s tím poprala chválihodně a vše jako celek geniálně funguje. Všechny propracované detaily mi dělaly radost a opravdu jsem se cítila, jak když čtu zpověď válečného vězně.

Hned od začátku čtení se mi však hlavou honila spousta otázek. Tou hlavní bylo, jak je možné, že gestapo nechá Verity jen tak sepisovat román, místo aby od ní jednoduše chtělo jen vypsat šifry, jména a konkrétní názvy? Tím, že autorka vše vysvětluje až postupně v průběhu času, jste bohužel vystaveni tomuto tápání a zpochybňování. Ale jak se říká, všechno má svůj čas a příběh postupně začal dávat smysl, avšak i po dočtení jsem přesvědčena, že jsou zde malé logické mezery. V průběhu čtení máte možnost poznat poměrně dobře hlavní postavy. Bohužel tolik pozornosti není věnováno postavám vedlejším a mě mrzí, že jsem je nepoznala ještě trochu více. Jako obzvlášť zajímavé shledávám Engelovou a Hauptsturmführera von Lindena.

Je děsivé a zároveň fascinující sledovat, jak tvrdé válečné podmínky staví přátelství na zcela jinou úroveň. Hlavní hrdinka nepřemýšlí nad tím, na jaký film půjde do kina nebo proč se její kamarádce líbí stejný muž, jako jí. Přemýšlí nad tím, proč její nejlepší přítelkyně uhořela v troskách válečného letounu, přemýšlí nad lidmi, které zklamala, nad rodnou zemí, kterou zradila, nad krví, jež jí ulpěla na rukou - její vlastní i krví ostatních. Něco takového člověk nikdy neskousne a při čtení se vám až tají dech.

Vždy se na všechny snažím usmívat - je to jedna z těch pár věcí, které vím o tom, jak se chovat na nepřátelském území. A pak ještě jak střílet z revolveru na "dvojitý stisk".

Na závěr musím znovu vyzdvihnout a pochválit koncept, který si autorka pro svou knihu zvolila. Je to ojedinělé, realistické a nápadité - což velice oceňuji. Chválím skvěle provedený konec příběhu, i když konec knihy jako takové, čímž mám na mysli posledních asi třicet stran, mi přišel zbytečně natahovaný. Krycí jméno Verity je dobrý čtenářský zážitek, vynikající kniha na přiblížení druhé světové války mladším generacím, avšak s potenciálem zaujmout i staršího čtenáře. Jsem zvědavá na autorčina další díla.