Prázdninové shrnutí

Abych ale nikomu nekřivdila, musím dodat, že při zcela objektivním pohledu byl nejlepší Bezbarvý Cukuru Tazaki. Už jen styl Murakamiho psaní, při kterém si opravdu užíváte každé jedno slovo, je obdivuhodný. Není to kniha pro každého a jedná se o složitější literaturu. Nicméně, i když byla knihou nejkvalitnější, tak pro mě, s přihlédnutím k subjektivním pocitům a hřejivému pocitu na srdci, který po sobě zanechala, vítězí právě zmiňovaných Příliš mnoho Kateřin.


Nejspíš nebude těžké uhodnout, která kniha byla nejsmutnější. Ano, na plné čáře vítězí Hvězdy nám nepřály. Trvalo mi dlouho, než jsem se přenesla přes počáteční neporozumění si s Johnem Greenem a vyzkoušela jeho další knihu. Ale nakonec jsem udělala dobře. Jestli je ještě někdo, kdo tento doják nečetl - neočekávejte nic světoborného, nového nebo originálního. Hvězdy nám nepřály je spíše průměrná kniha, ale je napsána velice citlivě a s vtipem. Psát příběh o rakovině je těžké. A psát dobrý příběh o rakovině ještě mnohonásobně těžší. Myslím, že Green se s touto úlohou popral, jak nejlépe mohl.

Pokud si chcete prožít trochu toho strachu, doporučuji sáhnout po Osvícení, u kterého vám občas bude tuhnout krev v žilách. Mrazivá atmosféra horského hotelu, správce s nalomeným duševním zdravím a notná dávka nadpřirozena! King ve své nejlepší formě.
Nemusím váhat ani minutu, jelikož touto knihou bylo jednoznačně Příliš mnoho Kateřin. Poprvé v životě jsem se u knihy smála nahlas - "smála" alias záchvat smíchu po kterém jste rádi, že si zrovna čtete doma a ne třeba v tramvaji. Geniální humor, hlášky a absurdní situace.
Poměrně jsem si oblíbila Charley z knihy První hrob napravo. Konečně nějaká spisovatelka, která se rozhodla pro "starší" hlavní hrdinku a knize to nesmírně prospělo. Charley je navíc vtipná, sarkastická a sebevědomá. Bavila mě.