LONDON Warner Bros. Studio - výlet za Harry Potterem

Když jsme se rozhodly, že vyrazíme na exkurzi do Warner Bros. studií, překvapilo nás, jak komplikované je zjistit všechny detaily a informace, které nás zajímaly. Proto jsem se rozhodla sepsat tento článek, ve kterém vám povím o tom, jak jsme se v jednom z nejzelenějších měst světa měly a zároveň sem zahrnu i praktické informace pro vás, kteří byste tento výlet také rádi podnikli :)

Nápad podívat se do Londýna vznikl asi před měsícem. Zrovna jsme si s Melindou a Ellen dávaly Harry Potter maraton, když mě na facebooku upoutala reklama na zájezd do londýnských Warner Bros. studií, kde probíhalo natáčení Harryho Pottera. A tak jsme omrkly ceny letenek, pronajaly si krásný a útulný byt a ve čtvrtek 17.9. už jsme mířily letadlem směr Stansted za nejlepším prázdninovým dobrodružstvím.
Poté, co jsme konečně našly náš dům a doslova se do něj vloupaly, jsme nadšené a plné očekávání ulehly do postelí. Druhý den jsme už s kelímkami kávy z Costa coffee na křupany lovily free wi-fi za výlohou Starbucsku a objednávaly taxi směr Warner Bros. Ptáte se, jestli zážitek stojí za to obří vstupné?

STOPROCENTNĚ ANO!

Celá tato "exkurze" ve mě probudila malé nadšené děcko. Přišla jsem si jak Karlík v továrně na čokoládu. Tolik skvělých věcí! Nemusíte se vůbec bát, protože studia rozhodně nejsou jen pro skalní fandy. Myslím, že prohlídku si užije každý, kdo příběhy o Harry Potterovi zná a má rád. Nahlédnout do zákulisí natáčení je výjimečný zážitek.
Prohlídka studií je zahájena krátkým filmem, ve kterém vám Daniel Radcliffe, Rupert Grint a Emma Watson povídají o natáčení a také o tom, co vás během prohlídky studií čeká. Po zhlédnutí filmu už jste celí naklepaní na to, až budete moct konečně vše vidět na vlastní oči. Funkci průvodců zastávají pracovníci převlečení za bradavické studenty. Do své role se všichni dokonale vžili a mnoha vtipům z jejich úst jsem se od srdce zasmála. Oceňuji, jak do detailu propracovaná celá prohlídka je.

Počátek

Počátek obsahuje už mnohokrát ohraná klišé, ale zároveň příběh nabízí něco trochu nového a svěžího, co vás může zaujmout. Pokud nebudete k tomuto dílu přistupovat s přehnaně vysokými očekáváními, tak vás nezklame. Mě pouhý průměr bohužel nestačí.


Pia vždy znala svůj osud. Měla počít novou rasu, linii nástupců, kteří porazí smrt. Za tímto účelem se zrodila, byla geneticky upravená k nesmrtelnosti a vychovávaná týmem vědců v tajné skrýši v Amazonském deštném pralese. Nyní ji vědci začínají podrobovat testům, jejichž výsledkem má být dokončení celého nebezpečného projektu. Co si Pia pamatuje, vždy nejvíc toužila naplnit jejich očekávání. Ale v noci o svých sedmnáctých narozeninách nachází díru ve zdánlivě neproniknutelném plotě, který uzavírá její sterilní domov. Poprvé v životě volná v džungli potkává Eia, chlapce z nedaleké vesnice. Nedokáže odolat a pokračuje v útěcích, aby ho mohla vídat. Zamilují se do sebe a kousek po kousku začínají poznávat pravdu o Piině původu – pravdu se smrtícími následky, která navždy změní jejich životy.

Když jsem na Počátek narazila, zaplavila mě vlna radosti. Young-adult román, který se na první pohled snaží odlišit od svých “vrstevníků” a čtenáře láká na neokoukané prostředí tropického pralesa, ve kterém se děj odehrává. Právě prostředí tvoří nejzajímavější aspekt celého příběhu a já musím vyzdvihnout rozhodnutí autorky, umístit děj právě do divoké a nezkrotné džungle. Najít si něco, o čem už nebyly napsány stovky knih, je v dnešní době jedním ze základních pilířů úspěchu.

Miluji bouře. Tu surovou, nepředvídatelnou sílu prorážející vzduch, která otřásá džunglí a maže hranice mezi nebem a zemí.

Bílá smrt

Finský voják Simo Häyhä se nesmazatelně zapsal do historie zimní války. Se svými více než 500 prokázanými zásahy je považován za jednoho z nejúspěšnějších odstřelovačů všech dob. Byl drobný, nenápadný a přesto si vysloužil přezdívku Bílá smrt. Jeho přesná muška se stala noční můrou sovětských vojáků. Kniha sleduje osudy hned několika vojáků, kteří byli vedle Sima nuceni bojovat na život a na smrt v těch nejnáročnějších klimatických podmínkách - vojáků, kteří se zasloužili o zachování nezávislosti Finska.
Druhá světová válka je velice zajímavým tématem. Já osobně mám válečné romány v oblibě a jakmile jsem objevila tuto, která se věnuje průběhu války na severu, věděla jsem, že ji musím vyzkoušet. Jak již bylo řečeno v úvodu, kniha vypráví příběhy hned několika postav. O samotném Simovi se toho dozvídáme až překvapivě málo. Není divu, vzhledem k tomu, že samotná kniha má jen 120 stran a prostor není věnován výhradně jemu. Kromě příběhů odstřelovačů v knize naleznete také zajímavé autentické fotografie s komentáři, které dokreslí atmosféru a dodají reálné rozměry tomu, o čem čtete. Závěr knihy je pak věnován úvaze samotného autora nad úlohou odstřelovačů ve společnosti.

Prázdninové shrnutí

Abych ale nikomu nekřivdila, musím dodat, že při zcela objektivním pohledu byl nejlepší Bezbarvý Cukuru Tazaki. Už jen styl Murakamiho psaní, při kterém si opravdu užíváte každé jedno slovo, je obdivuhodný. Není to kniha pro každého a jedná se o složitější literaturu. Nicméně, i když byla knihou nejkvalitnější, tak pro mě, s přihlédnutím k subjektivním pocitům a hřejivému pocitu na srdci, který po sobě zanechala, vítězí právě zmiňovaných Příliš mnoho Kateřin.