Esej o tragédii

"Vejdi, přítele najdi a přítelem se staň." - motto Irvingovy školy

Originální název: The Tragedy Paper
Autor: Elizabeth LaBan
Žánr: Young Adult
Počet stran: 320

Duncan je studentem posledního ročníku Irvingovy školy. Je tradicí, že každý student, který ukončí čtvrtý ročník, nechá ve svém pokoji nějaký dárek pro budoucího čtvrťáka, který jeho pokoj zdědí. A ten jeho měl minulý rok Tim, sedmnáctiletý albín a jako dárek mu zde nechal sadu CDček, na které nahrál svůj příběh. Duncan se prostřednictvím těchto nahrávek dozvídá o komplikovaném vztahu mezi Timem a Vanessou, o jeho nelehkém životním údělu a také o tragických událostech loňského roku. Poučí se Duncan z Timových chyb a pomůže mu jeho příběh k sepsání závěrečné školní práce, eseje o tragédii?



Příběh je tvořen dvěmi paralelními liniemi a seznamuje nás tak s příběhy dvou chlapců, Tima a Duncana. Tim Macbeth je albín a minulý rok byl studentem posledního ročníku Irvingovy školy. Jeho příběh je nám vyprávěn prostřednictvím CD nahrávek, jež od něj Duncan obdržel darem a nyní si je přehrává ve svém počítači. Děj je tedy v případě Tima vyprávěn v první osobě. A pak je tu Duncan, o rok mladší a studující stejnou školu jako Tim, jehož příběh se odehrává v současnosti a je vyprávěn ve třetí osobě.

Co se týče samotných postav, mají toho mnoho společného, jejich příběhy se vzájemně prolínají a ovlivňují. Tim je albín a jen těžko se smiřuje se svým postižením, kvůli kterému se ocitá spíše na okraji společnosti. Je samotář a kvůli albinismu ho trápí také časté potíže s očima a nepříjemné bolesti hlavy. Nicméně se jedná o velice citlivého a v jádru hodného chlapce, který měl tu smůlu, že k němu osud nebyl příliš shovívavý. Je inteligentní, velice všímavý a číst jeho příběh se stalo velice příjemným zážitkem. Řekla bych, že o Duncanovi se nedozvídáme tolik, jako o Timovi. Čteme jeho životní příběh, ale jinak je popis jeho osoby velice plochý a stručný. Což je nesmírná škoda. Jeho pasáže tak za Timovými trochu pokulhávají. I přesto mi oba dva byli sympatičtí, ale žádný mi vyloženě nepřirostl k srdci.



Ústřední roli v knize hraje motiv zapovězené lásky a celý příběh pomalu spěje k určité tragické události, o které samotný čtenář dlouho nemá žádné bližší informace. Popisy v knize jsou poměrně strohé, nejsem sice fanoušek zdlouhavých popisů okolí, ale nějakou střední cestu autor může najít vždy.
Kniha řeší typické problémy středoškoláků, ale styl, jakým je příběh napsán a podán působí mnohem dospěleji, než to bývá u Young Adult románů zvykem. Oba příběhy se mi četly velice dobře, autorka používá jednoduchý jazyk, žádná složitá souvětí či výrazy. Zároveň jsme svědky určité úvahy o tragédii, o lidském osudu a relevanci lidských rozhodnutí, která se po celou dobu rozvíjí na pozadí příběhu. A je pravda, že vás autorka donutí zamyslet se nad těmito pojmy a jejich rolí v životě. V závěru musím říct, že tento příběh je hezky promyšlený, najdete v něm i hluboké myšlenky a myslím, že ve vás zanechá svou stopu ještě nějakou dobu po dočtení.
Tak jsem to měla já.
Opravdu jsem se v duchu vracela k otázkám, jež rezonovaly v Duncanově hlavě. Po přečtení nebudete jásat nadšením, to po takovéto knize nejde. Přesto vás příběhy obou chlapců zasáhnou a já osobně byla moc ráda, že jsem si Esej o tragédii přečetla. Má očekávání se jednou naplnila.