Jednou za čas vždycky dostanu strašně fajn nápad, kterej se však po chvíli obrátí proti mě. Tak třeba posledně to byl nápad přerovnat si knihovnu. Vzhledem k tomu, že pro knížky už nemám místo, tak to bylo i tak trochu nezbytné. Všechny knihy jsem vyndala z poliček a pak to přišlo, ta osudová myšlenka. Co kdybych si je srovnala hezky podle barev, jak to vidím každou chvíli na Instagramu? To co vypadalo jako super nápad se rázem proměnilo v horor, ve kterém jsem narazila hned na několik problémů, ze kterých jsem se poučila a proto vám je teď jako moudrá a zkušená přerovnávačka knih mohu předat. I u tak zdánlivě jednoduché činnosti, jako je přerovnání knih podle barev, se totiž může vyskytnout hned několik zádrhelů. Pro představu:

1) Rozdílná výška poliček. Kdo by řekl, že taková prkotina může mít nějaký význam? No, může. Hned první polička v mé knihovně je ultra nízká, takže se do ní vejdou jen takový ty nejmenší paperbacky. Takže se nerozhodujete podle toho, jestli chcete svou "duhu" začít fialovou, modrou nebo zelenou, ale podle toho, kolik malejch knížek máte od jaký barvy. Vyhrála červená. Poté, co ani těch červených nemáte dost a zbylé dvě knihy do knihovny doslova natlačíte, okamžitě víte, že duhová knihovna možná nebyl nejlepší nápad. Ale když už jsem se do toho dala..

2) Jak jdou barvy vlastně po sobě? Po červený oranžová, to zní logicky. Pak žlutá? A co po žlutý?
Zelená? Takže přijde na řadu vše vidoucí Google, ale jak vlastně Googlu inteligentně sdělit, že chci vědět, jak jdou barvy po sobě? Po pěti minutách neúspěšného hledání přijde na řadu Instagram a spásná myšlenka, že to prostě obšlehnu od jiných knihomolů. Jenže oni mají zaprvé pětkrát větší knihovnu než já a taky nemaj problém s tím, že mají jen 5 zelených knížek a že nemají žádnou růžovou, která by vypadala v tý knihovně fakt skvěle.

3) Koupi každé další knihy si hodně, HODNĚ dobře promyslíte. Protože pokud si koupím červenou, tak jí budu muset cpát do tý malý poličky. A vůbec, kvůli jedný knížce budu muset pokaždý přestavit celou knihovnu.

4) No a ve výsledku to samozřejmě vůbec není taková hitparáda jako na Instáči. Kde jsem udělala chybu? To ta malá knihovna, mohlo mě napadnout už na začátku, že to v ní nevynikne.

5) Poslední poznatek je, že většina knih má černé hřbety. Takže moje malá úzká knihovna je hezky barevná, ale při pohledu na zbylé dvě upadám do menší deprese.

Pokud byste si chtěli taky vytvořit duhovou knihovnu, promyslete si to dvakrát. Protože pak už není cesta zpátky.

No nic, jdu do knihkupectví, potřebuju nějaký ty růžový knížky!

Mějte se krásně ♥

Život devatenáctileté Feyre se zásadně změní, když její otec přijde o bohatství, nespokojení věřitelé ho zmrzačí a ponechají s jeho třemi dcerami napospas blížící se zimě. S jejím příchodem je Feyre nucena vyrážet každý den na lov do lesů, aby svou rodinu nakrmila. Jednoho dne ji však při lovu vyruší vlk, větší než jakého kdy v životě spatřila. Podaří se jí nestvůru zabít, ovšem netuší, jak obrovská chyba to byla. Vlk totiž pocházel z vílího rodu a starodávná Úmluva udává, že člověka, který zabije vílu, stihne krutý trest.

Díky zvučnému jménu své autorky si Dvůr trnů a růží pomalu získává pozornost českých čtenářů, avšak zároveň zůstává trochu ve stínu její veleúspěšné série Skleněný trůn. Ptáte se, zda re-telling slavného příběhu Kráska a zvíře stojí za přečtení? To si pište, že stojí!

Jih říše Prythian obývají lidé, sever oddělený neviditelnou zdí patří vílám, magickým avšak nebezpečným stvořením. Vše, co si autorka ze slavné staré pohádky propůjčila, je základní námět, kolem kterého však vytvořila originální a bohatý svět plný nejrůznějších tvorů a (většinou) nestvůr, ze kterých vám běhá mráz po zádech. Obzvlášť s autorčiným darem zdařilého a detailního popisu. Příběh vás doslova vcucne a vyplivne až na poslední straně. Velice dlouho se mi nestalo, aby mě kniha pohltila s takovou intenzitou, jako právě Dvůr trnů a růži.

Vezměme to ale popořádku. Tato pohádka pro dospělé vás překvapí hned na několika frontách. Zamilovala jsem si naprosto všechny postavy. Hlavní hrdinka Feyre je inteligentní mladá dáma, která umí vzít rozum do hrsti, nedělá žádná ukvapená rozhodnutí a právě pro její rozumnost si ji hned oblíbíte. Další, kdo si velice pomalu avšak jistě získal mé srdce byl Lucien, jeho charisma a ostrovtip vám nejednou přivodí záchvat smíchu. Kromě skvělých hlavních postav mi padl do oka i celý Prythian, říše, kterou autorka pro účel příběhu vytvořila. Na každém rohu vás čeká postava zajímavější než druhá, neuvěřitelnější a děsivější. Opravdu se budete divit, na jak vysoké otáčky dokážete vytočit svou představivost - Sarah vám nedá šanci odpočinku a vy budete v závoji obrovského nadšení jen dál a dál otáčet strany a tajit dech nad vším, co vám příběh nabídne.

Jak již jsem zmínila výše, Dvůr trnů a růží je sice inspirován příběhem Krásky a zvířete, jestliže ho však chceme nazývat pohádkou, pak tedy rozhodně pohádkou pro dospělé. Drastické scény jsou explicitně popsány přesně tak detailně, jak je to vhodné pro navození té správně nervy drásající atmosféry, aniž by vše působilo nepřirozeně nebo strojeně. Ani okolo sexu nečekejte žádné okolky. Autorka s vámi zkrátka nebude zacházet v rukavičkách a to je přesně to, co na této knize nejvíc miluji. Po dlouhé době jsem se konečně ponořila do příběhu takovým způsobem, že jsem zapomínala na okolní svět. Říkáte si, že už jste přesycení podobných příběhů a že vám tento žánr nemůže nabídnout nic nového? Tak právě proto si musíte přečíst Dvůr trnů a růží, věřte mi!

Máme tu slíbené vyhlášení soutěže. V prvé řadě vám chci poděkovat za krásné vzkazy a přání <3 Všechny mi udělaly velkou radost a neznám lepší odměnu za psaní, než právě pozitivní reakce mých čtenářů! Děkuji!

V rámci dotazníku jsem se vás také ptala, jaké články vás na mém blogu baví a jaké byste naopak uvítali častěji. Většina z vás zmínila recenze - nebojte, psát je budu i nadále a teď i častěji. Domů už mi právě putuje několik knižních novinek, takže v této rubrice si snad každý najde něco zajímavého :) Kromě toho jste se často dožadovali článků srovnávajících knihu a film, new in, knižní tipy a články ze života. Vynasnažím se tím řídit a všechny rubriky pravidelně zaplňovat.

Teď je čas vyhlásit šťastlivce, který získá knihu dle vlastního výběru a přívěsek Zlatonky.

VYHRÁVÁ ČÍSLO:

A vítězkou se stává Mrs.Jungová.

Gratuluji a posílám email!

Tom Rob Smith je autorem, jehož netřeba představovat. Českým čtenářům nejdříve uchvátil svým brilantním detektivním románem Dítě číslo 44 z prostředí Sovětského svazu a následně se nám představil i osobně na besedě v rámci předpremiéry stejnojmenného filmu. Tento britský sympaťák s obrovským talentem se stává příslibem dobré zábavy a proto jsem si nemohla v žádném případě nechat ujít jeho novinku Farmu.

Daniel žije v Londýně se svým přítelem, zatímco jeho rodiče se odstěhovali na farmu v srdci Švédska, aby si zde plnili svůj sen o životě na venkově. Jednoho dne však Daniela zastihne jeho otec se zvláštním telefonátem, ve kterém svému synovi sděluje, že jeho matka se zbláznila a je nebezpečná sobě i svému okolí. Pár okamžiků na to se s ním telefonicky spojí i matka "Všechno, co ti ten člověk řek, je lež... Počkej na mě na letišti Heathrow..." Před Danielem stojí těžké rozhodnutí. Komu má věřit, své matce nebo otci?

Autor na nic nečeká a děj knihy se rozbíhá zběsilou rychlostí již od prvních stran. Po počátečním šoku vyplouvají na povrch další záhady, spiknutí a dávná tajemství. Daniel a spolu s ním i čtenář váhavě přemýšlí, na čí straně leží pravda. A právě to se mi na příběhu líbilo nejvíc. S každou stranou jsem se snažila přijít záhadě na kloub, ale ani s přibývajícími důkazy a odhaleními to nebylo snadné. T. R. Smith je vždy pár kroků před čtenářem. Hlavními postavami, kolem kterých se příběh točí, jsou především Daniel a jeho rodiče Tilde a Chris. Velice zajímavý je způsob, jakým se prolínají jednotlivé časové linie, které od sebe jsou také vizuálně odlišené a pro minulé události i pro současnost je použito jiné formátování textu. Čtenář se tak ve všech událostech velice snadno zorientuje. Současností nás provází Daniel, naopak minulostí jeho matka Tilde a to pomocí svého vyprávění podloženého deníkovými záznamy a různými důkazními předměty. Příběh nevyhnutelně směřuje k určitému velkolepému odhalení a do puntíku splňuje všechny aspekty, které má správný psychologický thriller mít.

I přes má vyšší očekávání mě kniha příjemně překvapila. Čeká vás propracovaný a do detailu promyšlený příběh, jehož rozuzlení je pomyslnou a velice chutnou třešničkou na dortu. I když se s psychologickými thrillery podobného ražení v poslední době roztrhl pytel, Farma v sobě skrývá něco originálního a nového. Ať už je to úchvatné prostřední nehostinného mrazivého Švédska, skvěle načasované a perfektně fungující střídaní časových linií nebo zajímavé postavy, na které během příběhu hned několikrát zcela změníte názor. Farma je kniha, která stojí za přečtení!

85%