New in - srpen 2015

20:12 Ivcca 10 Comments


Drazí čtenáři,
s posledními letními dny přicházím již tradičně s mými knižními přírůstky. Ano, vím, že zítra je v Neoluxoru narozeninová sleva 20% na vše, ale tímto dávám jasně najevo svůj úmysl nic si nepořídit a hezky šetřit! I když už teď jsem trochu nalomená, protože mi v knihovně chybí třeba taková Papírová města. Raději to nebudeme víc rozpitvávat.
Přírůstků za srpen bylo celkem pět. Na úvod bych vám ráda oznámila příjemnou novinku a sice, že jsem začala spolupracovat se serverem Fantasyknihy.eu. Jako redaktorka budu přispívat nejen recenzemi, ale i jinými random články s fantasy tématikou. Díky této spolupráci mám teď rozečtenou knihu Počátek - první novinku tohoto měsíce.

10 komentářů:

Děkuji za každý komentář!

Příliš mnoho Kateřin

18:02 Ivcca 7 Comments

Colin Singleton je zázračné dítě. Má pozoruhodně dobrou paměť, vysoké IQ a čas si krátí vytvářením přesmyček snad z každého slova, na které narazí. Jak se s životem poprat, aby zázračné dítě nezůstalo jen zázračným dítětem, ale stal se z něj opravdový génius? To je otázka, na kterou Colin stále nemůže najít odpověď. Navíc zrovna upadl do jisté existenciální krize poté, co dostal kopačky od v pořadí již devatenácté Kateřiny. Naštěstí je zde Colinův kamarád Hassan, který utápění se v sebelítosti neuznává stejně jako předmanželský sex a střídání partnerů. A jako terapii zvolí výlet bez cíle, který začíná u hrobky rakousko-uherského arcivévody Františka Ferdinanda d'Este.
Vztah čtenář-spisovatel je v případě mě a Johna Greena komplikovaný. Jedna z jeho knih pro mě znamenala obrovské zklamání, jiná příjemné překvapení. Nemohla jsem proto dlouho čekat, než jsem se pustila do třetího díla, které mou nerozhodnost ohledně kvalit Johna Greena jakožto spisovatele, mělo rozseknout. A Příliš mnoho Kateřin bylo skvělou volbou. Nejen, že mi příjemně letní a typicky americký příběh padl do noty, ale vysloužil si určitá prvenství, co se čtenářských zážitků týče - ale o tom až za chvíli. Autor zvolil dobré téma a vy prožíváte dobrodružství s dvěma mladíky, kteří se vydají na výlet bez zjevného cíle. Jejich cesta začne náhodným zkoumáním okolí a skončí jako brigáda v továrně na textil. A vše se, jak již samotný název napovídá, točí kolem Kateřin. Kateřin, které lámou srdce a nedají Colinovi spát.
Obrovským plusem této knihy je humor. Humor pro autora tak typický mi zde naprosto sedl. A zde se vrátím k zmiňovanému prvenství. John Green znovu překvapil a mě se poprvé v životě stalo, že jsem se nad stránkami knihy nahlas smála. A tím nemyslím jen nějaké to uchechtnutí. Mluvím o záchvatu smíchu, při kterém vám pomalu tečou slzy po tvářích. Na tom měly velký podíl perfektně zvolené hlavní postavy. V prvé řade Hassan představující prototyp nejlepšího přítele - věčně pozitivní, energický a hlavně vtipný.
Kateřiny dávají Colinům kopačky, jako Hassanové jedí monsterburgery: nenasytně, vášnivě a často.
Hlavním protagonistou je Colin, který nás velice rychle zasvětí do tajů přesmyček. Mě přesmyčky nijak zvlášť neberou a obávám se, že v českém překladu se jejich kouzlo i trochu ztrácelo. To ale nemění nic na tom, že jsem po celou dobu čtení v duchu uctívala a obdivovala překladatele, pro kterého musela být tato kniha mimořádně složitým oříškem. Ale popral se s ní na výbornou! Já sama bych nezvládla ani desetinu přesmyček v knize obsažených. Abych se vrátila k samotnému Colinovi, jedná se o klasického outsidera, který je zkrátka tak divný a chytrý, že nemůže být oblíbený. Za realističnost jeho charakteru ode mě autor získává další plusové body.

V Kateřinách narazíme na spoustu krásných mouder a citátů, s kterými to zkrátka John Green umí. Musí to být člověk plný iluzí a snů a číst jeho řádky pohladí po duši. Důležitou roli v této knize ovšem překvapivě hraje i matematika. Ano, čtete správně. Matematické vzorce, funkce a teorémy jsou však do příběhu zakomponovány opravdu zábavnou formou a já jsem si zamilovala všechny Colinovy pokusy vyjádřit milostné vztahy právě matematickými vzorci a grafy. Další úžasnou a originální věcí, která knihu okořenila a přidala jí na zábavnosti a jedinečnosti, byly poznámky pod čarou. Ty jsem si oblíbila již od první strany. Vedle opravdu vtipných a trefných poznámek zde byla obsažena spousta zajímavostí, které trochu obohatí váš všeobecný přehled. Tleskám!
Lidem přece má na něčem záležet. Je to fajn, že pro tebe lidi něco znamenají, že se ti po nich stýská, když je ztrácíš.


Samozřejmě nečekejte žádné překvapivé konce, spletité zápletky nebo převratné objevy. V rukou držíte přece jen young adult literaturu. Dostanete však nejvíc, co v tomto žánru dostat můžete. Spoustu přívětivého humoru, zakuckávajícího se smíchu a ponoříte se na chvíli do krásně idylického světa, který vás až dojme upřímností přátelství a přímočarostí mezilidských vztahů. Ano, jsem z Kateřin nadšená. Neměla jsem příliš vysoká očekávání, ale kniha mi toho dala určitě dostatek a zanechala ve mě ten příjemný hřejivý pocit. Tak, jak to je u pěkných knih zvykem.
90%
Za poskytnutí recenzního výtisku velice děkuji knihkupectví Megaknihy.cz
Knihu si můžete zakoupit ZDE.



7 komentářů:

Děkuji za každý komentář!

Čtenářské (zlo)zvyky

16:32 Ivcca 28 Comments



Dlouho jsem přemýšlela, jestli mám tento příspěvek zveřejnit nebo ho radši pohřbít v nejtemnějších hlubinách složky "Koncepty". Ptáte se proč? Prozrazuji tu na sebe dost zvláštní věci. O některých už jsem se možná zmínila, ale rozhodně se jimi nechlubím na potkání. Ale říkala jsem si, že když je takto sepíšu a uvidím hezky pohromadě ve vší ostudnosti, třeba mě to namotivuje k jejich odnaučení se.
Ale upřímně?
Moc tomu nevěřím..
» Problém číslo 1: Čtečky jsou až moc moderní

Co všechno člověk nevymyslí, že ano? Z klasického papíru jsme se přesunuli na ten "elektronický" a do čtečky knih naládujeme několik vrchovatých knihoven. Od prehistorických kousků jsme se dostali až ke krásným tenkým čtečkám s podsvíceným dotykovým displayem. Není to super? No ano, je. Chvála všem vědátorům, kteří nám tyto inovace přinesli. Co jste si ale mohli odpustit? ČAS! Ano.. Moje čtečka má funkci, že vám ukáže, kolik hodin a dokonce i minut vám zbývá do dočtení kapitoly / celé knihy. Super vynález? To teda ani náhodou. Od chvíle, co jsem na tuhle "vymoženost" přišla, ji pokaždé při čtení sleduji jak ostříž a mnohdy se víc než písmenkům věnuji číslicím v levém dolním rohu.
"Hmm kolik mi asi tak zbývá? COŽE?? 13 hodin??? To ses jako asi trochu seknul ne... Tak počkej, já ti ukážu, jak vypadá rychlo-čtení."
*čtení, otočení strany*
"Takže jednu stranu přečtu za dvě minuty? No to bych se na to teda podívala."
*zběsilé čtení, otočení strany*
"Haha, kleslo to na minutu, tak kolik zbejvá celkem do konce?"

A takhle můj vnitřní monolog pokračuje až do okamžiku, kdy si uvědomím, že posledních x stran vlastně skoro vůbec nevím, o čem čtu.
Já vím. Jsem divná.
» Problém číslo 2: Knihy voní

Tedy většina. Ale já čichám samozřejmě ke všem, i k těm smradlavejm z knihovny. V tom ostatně tkví podstata zlozvyku, ne? Doma můj zlozvyk nikoho netrápí, ale když si čtete třeba v MHD, může z vás neustálé očichávání otevřené knihy udělat tak trochu podivína. Všimla jsem si, že zvlášť lidi, kteří nečtou, to jen těžko přenáší přes srdce. No ovšem! Protože si nedovedete představit, jak božsky a opojně nové knihy voní!
» Problém číslo 3: Ona tě neslyší

Samozřejmě, že to mě vůbec nezajímá, protože "To si ze mě děláš legraci? Co tam lezeš ty blbko, no to jsme nikdo nečekal, že teď kvůli tobě umřou všichni tvý kámoši, co tě museli přijít zachránit"
Chápete správně, občas vedu dialogy s vlastní knihou (Monologem to nazývat nebudu, nejsem přece blázen, abych si povídala sama se sebou, hahaha.... Nebo?). Je mi jedno, že osud hlavních hrdinů je dávno zpečetěný a na rozdíl od filmu, u knihy to dokonce můžu fyzicky vnímat, vidět a vědět, že to bude trvat přesně 346 stran. Ale je mi to jedno. Někdo přece musí hlavní hrdince říct, že je úplně mimo! Tečka.
» Problém číslo 4: Knihovna plná knih je krásná a proto ji máme vystavenou tak, aby byla vždy na očích

To je každopádně jediná správná možnost. Problém se z toho stává v okamžiku, kdy vám nějaké těžko definovatelné síly knihy třeba zašťouchávají dovnitř. A kdo si všimne, že jeden hřbet v řadě je o dva milimetry víc vevnitř nebo venku? KAŽDÝ!
Ale většina mých knih je na sobě namačkaná tak natěsno, že se mezi ně nevejde už ani kus papíru. To znamená, že abyste narovnali jednu, musíte přerovnat i dalších pět okolních knih. Ale kdo se na tu hrůzu má dívat že jo, člověk to zkrátka narovnat musí.


» Problém číslo 5: Vzrušení ze spoilerů

Pro pojmenování tohoto problému jsem mohla jednoduše použít "Jsem prostě divná", nakonec jsem ale zvolila, jak vidíte, trochu honosnější verzi. O co jde? Poměrně dlouho se mě držel jeden dost zvláštní zlozvyk. Před čtením jsem si pokaždé přečetla poslední slovo v knize. Jen to jedno jediné na konci poslední strany. Sama sebe se ptám, proč? Kdyby alespoň celou větu. Nebo kdybych se pídila po rozlousknutí zápletky. Ne, já si jen přečetla nejposlednější ze všech slov. Naprosto nesmyslné. A občas se to samozřejmě vymstilo, když bylo poslední slovo třeba
UMŘEL
MILUJI TĚ
a podobně. To je pak trochu problém, když zrovna čtete knihu o člověku bojujícím se smrtelnou nemocí nebo o dvojici, které ala Romeo a Julie nepřeje osud, ale i tak by rádi byli spolu. To máte pak lehčí tušení, jak děj dopadne. A to jsem člověk, který nesnáší spoilery. Asi mě bavilo to "vzrušení" z toho, že tam možná spoiler bude. Proboha, teď to zní fakt úchylně!



Myslím, že to by k mým zlozvykům bohatě stačilo. Trochu jsem to samozřejmě přikrášlila, takže nééé, jasně že nejsem až takový podivín.

Co vy a čtenářské zlozvyky?
Máme nějaký společný?

I.

28 komentářů:

Děkuji za každý komentář!

První hrob napravo

17:35 Ivcca 6 Comments


Charley Davidsonová pracuje jako soukromá detektivka. Říkáte si, že to není nic vzrušujícího? V tom případě vemte v potaz ještě jednu maličkost. Charley je smrtka. Je schopna vidět mrtvé lidi, dotýkat se jich a dokonce s nimi vést rozhovory. Díky tomu představuje neocenitelnou pomoc pro svého strýčka, který je policista. A co vám vnese do případu víc světla, než rozhovor se samotným zavražděným?

Americká spisovatelka Darynda Jones napsala rozsáhlou paranormální romanci, kterou zdaleka neodlišují jen nádherné obálky a velice originální názvy. Je mi proto záhadou, proč se První hrob napravo v České republice netěší mnohem větší popularitě. Jestli si totiž někdo zaslouží pozornost, tak je to právě tato šikovná autorka.

Už od prvních stránek je vám jasné, že v rukou držíte něco jiného. Okamžitě vás zaujme autorčin parádní smysl pro humor a vy si říkáte, že s takovou ženskou musí být sakra zábava! Charley se ihned vyšvihla mezi mé oblíbené knižní hrdinky. Pro sarkasmus a drzé připomínky nechodí daleko, zároveň však nemá tendence k tomu být nesmrtelná, jak tomu často bývá u podobných knih zvykem.
Kdysi jsem se zapsala na lekce ovládání vlastního hněvu, ale instruktor mě nehorázně štval.
První hrob napravo si vás podmaní svou drzostí, vtipnými a údernými hláškami a celkově tím, jak vybočuje z řady a vzpírá se "normálnosti". Detektivní zápletka mě příliš nezaujala, občas jsem se nachytala, že nejsem schopná udržovat pozornost nad jmény a souvislostmi, které ji tvořily. Nálepka "thriller" knihu zajímavě odlišuje od ostatních paranormálních romancí. Nepřijde mi však, že by zrovna vytváření napětí bylo autorčinou parketou. Její detektivní příběh rozhodně není špatný, ale zároveň se z něj takříkajíc neposadíte na zadek. I tak mě dokázala nalákat na další díly, které si s chutí přečtu.

V závěru chválím hlavně velice originální námět. Už jste se snad setkali s hlavní hrdinkou, která na plný úvazek vykonává práci smrtky? O samotné hrdince a jejích schopnostech jsme se toho dozvěděli poměrně dost, ale mrzí mě, že autorka více nerozvinula fungování onoho magického světa, jehož je Charley součástí. Chápu, že si to nejspíš schovává pro další díly své rozsáhlé série, ale určitě si to v první knize zasloužilo dostat více prostoru.


80%

Děkuji za poskytnutí recenzní e-knihy.

6 komentářů:

Děkuji za každý komentář!

Prázdninové povídání

15:01 Ivcca 14 Comments


Milí čtenáři,

jednou za čas přidávám na blog takovou menší vykecávačku. Naposledy to bylo Jarní povídání a dnes jsem se rozhodla sepsat letní (což nezní tak dobře, takže mu budeme říkat "prázdninové").

Nedá se říct, že bych měla  vyloženě čtecí krizi, ale pravdou je, že čtení mi jde momentálně trochu pomalu. Doufám, že se z toho brzy oklepu, protože myslím, že velký podíl na tom mají ohromná vedra, která jsou hlavně v Praze nesnesitelná. A už je to tak dlouhé, že člověka dokonce přestane bavit jezdit k vodě, protože je tam prakticky pořád. Vy se ale nemusíte bát, protože mám přepřipravených několik článků, takže než se oklepu z té mini-krize, budete mít stále co číst. Každopádně proč povídání a proč právě dnes? Mám na srdci tři novinky.
Jako největší novinku já osobně vnímám fakt, že jsem si založila instagram. Budou tam přibývat fotky z "knižního světa" i z mého osobního života, takže pokud jste zvědaví, určitě mě začněte sledovat :)
  Instagram
Přesun na jiné sociální sítě nechystám, Google+ a Instagram mi zatím zcela postačují.
Za druhé - je až neuvěřitelné, jak rychle se prázdniny blíží ke konci. My ale nemusíme zoufat, protože s příchodem podzimu je spojených hned několik peckových filmových událostí!! První z nich je premiéra druhého dílu Labyrintu s podnázvem Zkouška ohněm. Druhý díl bestselleru přijde do kin 17.9. a já bych si měla pěkně pospíšit a konečně přečíst knižní předlohu.

Další a o nic menší filmovou událostí je premiéra Marťana. Ten má do kin přijít 1.10. a já se hodně dlouho na film netěšila tak moc, jako právě na něj. Je to jednoznačně jedna z nejlepších knih, kterou jsem letos četla. A vlastně nejen letos. Zhlédnout film se proto stává skoro povinností.
A pozor, to nejlepší na konec! Pondělí 31.8.2015 bude ve znamení nepřečtených knih a to díky akci, kterou pravidelně již několik let pořádá Martinus.cz. Zúčastníte se Dne nepřečtených knih 2015? Já tedy rozhodně ano a už mám i připravené knihy, které si přečtu - mám v plánu dokončit sérii Labyrint, kterou už mám konečně kompletní díky úžasné Melindě a Ellen ♥ Poslední díl - Vraženou léčbu - jsem dostala k narozeninám právě od nich. Jste skvělé!


Jak si užíváte druhou polovinu prázdnin vy?
Zúčastníte se Dne nepřečtených knih?
I.

14 komentářů:

Děkuji za každý komentář!

Hvězdy nám nepřály

16:58 Ivcca 19 Comments

Co říct o knize, o níž už bylo vše řečeno?
Ve své recenzi se pokusím co nejpravdivěji shrnout mé pocity z knihy, která se stala kultem a fenoménem.
Hazel Grace, šestnáct let, rakovina štítné žlázy rozšířená až do plic. Augustus Waters, sedmnáct let, po amputaci nohy, nicméně vyléčený z rakoviny kostní dřeně. Poprvé se tato dvojice potkává na sezení podpůrné skupiny pro lidi s rakovinou, kam Augustus přišel podpořit svého kamaráda Izáka, který kvůli nádoru přišel o jedno oko. Vzájemné sympatie jsou nepřehlédnutelné a události naberou rychlý spád.

K této knize jsem přistupovala se spoustou otázek a zároveň i obav. John Green mě v Hledání Aljašky příliš nepřesvědčil o svých spisovatelských schopnostech. Rozhodla jsem se dát mu druhou šanci a sáhla jsem po jeho bezesporu nejslavnějším díle Hvězdy nám nepřály. A nyní vidím, že dávat druhé šance se vyplatí.

19 komentářů:

Děkuji za každý komentář!

Vyhlášení soutěže

19:11 Ivcca 4 Comments


Narozeninová soutěž je u konce a je mi ctí vám v tomto článku představit vítěze! :)

Celkem jsem losovala z 51 vstupů a random.org určil, že výhercem bude číslo 47.
Knihu dle vlastního výběru tedy vyhrává:
 Q.ee

Jako svou výhru si zvolila knihu Zaklínač - Bouřková sezóna. Přeji příjemné čtení!

GRATULUJI!!

Moc děkuji všem zúčastněným. Děkuji za všechny náměty na vylepšení mého blogu i za tipy na dobré knihy - určitě se na ně podívám.

Zajímá vás, jaké byly správné odpovědi na bonusové otázky? Spisovatel, kterého nemám ráda a často se o tom zmiňuji, je John Green. Momentálně mu dávám druhou šanci a začetla jsem se do jeho knihy Hvězdy nám nepřály. Tak uvidíme, jestli mě ještě nepřekvapí. A mým oblíbeným japonským spisovatelem je samozřejmě Haruki Murakami.
Spousta z vás odpověděla správně, což mi udělalo radost!

Vy, na které se dnes štěstí neusmálo, nezoufejte. Soutěží bude určitě ještě spousta.

Mějte se krásně,
I.

4 komentářů:

Děkuji za každý komentář!

Babička pozdravuje a omlouvá se

20:24 Ivcca 12 Comments

Jímavý příběh o síle pohádek a lidské fantazie. O mezilidských vztazích, světle na konci tunelu a nových začátcích. Babička pozdravuje a omlouvá se vás pohladí po duši a nejednou vám vykouzlí úsměv na tváři. Kniha o obyčejných životech neobyčejných lidí představuje sama mezi ostatními romány unikum. Jak by řekla zmiňovaná babička, jen odlišní lidé mají schopnost měnit svět.

Elsa je sedmiletá holčička, vlastně skoro osmiletá. Její babičce je sedmdesát sedm, vlastně skoro sedmdesát osm. Mezi sebou mají velice ojedinělý a hluboký vztah. Tráví spolu spoustu času a před realitou utíkají do Říše před procitnutím, krásného pohádkového světa plného mrakoní a jiných magických postav, kde na své narozeniny rozdávají lidé dárky ostatním a vůbec tam nenarazíte na šikanu, rozvody a další problémy, které se chtě nechtě dotýkají spousty dětí školního věku. Dětí, jako je Elsa. V této říši je být jiný největší výhodou.

Fredrika Backmana vám jistě nemusím představovat. Tento švédský autor všechny mile překvapil svou prvotinou Muž jménem Ove. Klíčovou otázkou bylo, zda i jeho druhé dílo bude stejně milé, zábavné a zároveň dojemné, jako slavný Ove. Babička pozdravuje a omlouvá se vás obklopí magickou atmosférou pohádek a jiných světů. Příběh sám o sobě je dost idealistický, plný snů a ušlechtilých myšlenek. Dílo patří mezi knihy, při jejichž čtení si odpočinete a užíváte si každou stranu rozmanitého příběhu. Často vám bude reálný svět a Říše před procitnutím splývat v jedno, stejně jako hlavní hrdince tohoto příběhu, malé Else. Ze začátku působí pohádky, kterými je děj proložen, zcestně, ale jak tomu u dobrých knih bývá, vyčkejte a všechny dílky skládačky zapadnou na své místo.

Nikdo na světě není úplnej blbec, a není ani nikdo, kdo by blbcem nebyl aspoň trošku.

12 komentářů:

Děkuji za každý komentář!